Dům, byt nebo pozemek se nejčastěji převádějí kupní nebo darovací smlouvou. Notář Vám smlouvu o převodu nemovitostí sepíše ve formě notářského zápisu, který je na rozdíl od smluv sepsaných například advokátem nebo realitní kanceláří veřejnou listinou. To znamená, že v případě sporu může být u soudu použit stejnopis notářského zápisu jako jednoznačný důkaz potvrzující pravdivost údajů v něm uvedených.

Jaké doklady jsou k sepsání smlouvy potřeba? Jsou to listiny prokazující vlastnické právo převodce k nemovitostem (například dědické rozhodnutí, kupní smlouva), které má zpravidla převodce k dispozici. Lze je také vyhledat v příslušných sbírkách, což Vám notář poradí již při prvním jednání. Dále potřebujete výpis z katastru nemovitostí. V současné době již mají notáři přímý vstup do katastru nemovitostí prostřednictvím internetu a mohou Vám tak výpis z katastru nemovitostí vyhotovit sami. Znalecký posudek o ceně nemovitosti je třeba pro zdanění smlouvy u příslušného finančního úřadu. O nutnosti jeho pořízení je vhodné se nejdříve s notářem poradit, neboť ne vždy je znalecký posudek nezbytný - například při smlouvách o rozšíření nebo zúžení společného jmění manželů není třeba, neboť se tyto smlouvy nezdaňují.

Notářské povolání je specializováno na právní vztahy týkající se nemovitostí a notář tak zaručuje potřebnou odbornou úroveň zpracování smlouvy. Notář při sepsání smlouvy poučí obě strany o právních důsledcích jejich jednání a působí tak preventivně proti vzniku případného sporu. Smlouva s návrhem na vklad se předkládá katastrálnímu úřadu, přičemž vyřízením věci u katastrálního úřadu můžete pověřit notáře, který Vám smlouvu sepsal.

Budete-li kupovat nebo prodávat nemovitost, notář může kromě sepsání kupní smlouvy také převzít kupní cenu do notářské úschovy a zajistit tak pro obě strany smlouvy bezpečný způsob její úhrady.

V evropských zemích s vyspělou právní kulturou si předání kupní ceny za nemovitosti nelze představit jinak, než prostřednictvím úschovy. Výhody využití notářské úschovy peněz jsou zřejmé - prodávající tak vylučuje riziko, že by mu nebyla kupní cena v plné výši zaplacena a kupující neriskuje předání peněz před zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Kupující si navíc může zajistit zaplacení daně z převodu nemovitostí, za jejíž zaplacení ze zákona za prodávajícího ručí. Notář je osobou k uložení peněz dostatečně důvěryhodnou, což je dáno jeho zákonnými a evidenčními povinnostmi kontrolovanými orgány notářské samosprávy a je také dostatečně pojištěn na případná rizika.

Sepsání kupní smlouvy a provedení úschovy peněz za účelem úhrady kupní ceny jsou úkony natolik související, že je vhodné, aby je prováděla jedna osoba – notář.

Nejefektivnější způsob, jak zajistit vrácení půjčených peněz, je pro věřitele notářský zápis, ve kterém dá dlužník věřiteli svolení k přímé vykonatelnosti notářského zápisu neboli k exekuci. Obsahem notářského zápisu je závazek dlužníka, že ve stanovené lhůtě řádně splní své závazky vůči věřiteli pod pohrůžkou následné exekuce jeho majetku.

Dohoda se svolením k vykonatelnosti je listinou, na jejímž základě lze exekutora přímo požádat o exekuci na majetek dlužníka. V případě nesplacení půjčky tak není třeba před exekucí absolvovat zpravidla zdlouhavé soudní řízení, ve kterém je dlužníkovi nejdříve uloženo dluh zaplatit, a až poté lze přistoupit k řízení exekučnímu. Často pak může být na vymáhání peněz pozdě.

Sepsání kupní smlouvy a provedení úschovy peněz za účelem úhrady kupní ceny jsou úkony natolik související, že je vhodné, aby je prováděla jedna osoba – notář.

Sepsáním závěti můžete pro případ své smrti vyřešit své majetkové záležitosti a předejít tak následným majetkovým sporům mezi dědici. Zejména osoby, které nemají manžele nebo děti, by měly být informovány o tom, kdo po nich bude ze zákona dědit a případně zvážit, zda nesepsat závěť.

Pokud Vám závěť sepíše notář formou notářského zápisu, zůstává originál závěti bezpečně uložen u notáře, dále je existence závěti elektronicky evidovaná v Centrální evidenci závětí vedené Notářskou komorou České republiky. Oproti jiným způsobům sepsání závěti, které zákon připouští, je tak na nejvyšší možnou míru zaručeno, že dědictví bude skutečně podle vůle pořizovatele projednáno.

Při dědění má závětní dědic přednost před dědici ze zákona, jedinou výjimkou jsou potomci pořizovatele závěti, kteří mají nárok na zákonem stanovený díl z dědictví. Závěť lze kdykoliv změnit nebo odvolat. Nechcete-li, aby po Vás dědil Váš potomek a jsou-li pro to zákonem stanovené důvody, je třeba sepsat listinu o vydědění. Jedná se o sepsání formálně a obsahově náročné listiny a zvláště v tomto případě je vhodné nechat listinu sepsat notářem.

Novou zákonnou možností je ustanovit správce dědictví, který by po smrti pořizovatele samostatně obstarával až do vyřízení dědictví záležitosti spojené s děděným majetkem. Zejména podnikatelé, kteří vlastní zcela nebo zčásti podnik, případně obchodní podíly, by na ustanovení takové osoby neměli zapomínat, neboť tak lze předejít nenahraditelným škodám vyplývajícím ze sporů dědiců. Pro tuto listinu je zákonem předepsána forma notářského zápisu a všechna potřebná poučení Vám dá při sepisování listiny notář. Pro závěť a pro listinu o ustanovení správce dědictví je třeba vyhotovit samostatné notářské zápisy, s ustanovením do funkce správce dědictví musí zvolený správce vyslovit souhlas při sepsání listiny.

Sepsáním závěti můžete pro případ své smrti vyřešit své majetkové záležitosti a předejít tak následným majetkovým sporům mezi dědici. Zejména osoby, které nemají manžele nebo děti, by měly být informovány o tom, kdo po nich bude ze zákona dědit a případně zvážit, zda nesepsat závěť.

Chcete-li se odchýlit od zákonné úpravy společného jmění manželů, můžete své společné jmění zúžit nebo rozšířit smlouvou, kterou Vám může sepsat pouze notář a to formou notářského zápisu. Zúžením se rozumí případ, kdy se z již nabytého společného majetku stane výlučný majetek jednoho z manželů (například společně koupená nemovitost se stane výlučným vlastnictvím jednoho z manželů) nebo se vymezí pravidla, na jejichž základě bude v budoucnu každý z manželů nabývat určený majetek do výlučného vlastnictví. Rozšířením se pak rozumí, když se z výlučného majetku jednoho z manželů stane majetek společný (například jeden z manželů zdědí majetek a manželé ho následně učiní majetkem společným). Smlouvu lze uzavřít za trvání manželství, ale i před jeho uzavřením.

Účelem uzavírání těchto smluv je zpravidla řešení situací, které by mohly negativně ovlivnit rodinné majetkové poměry. Smlouvy mohou například snížit dopady podnikatelských rizik jednoho z manželů na rodinu, mohou vyloučit složité vypořádání majetku po rozvodu manželství či předcházet nechtěnému dědění majetku potomkem jen jednoho z manželů.

Zástavní smlouva je jednou z možností, jak zajistit pohledávku věřitele vůči dlužníkovi. Zástavou mohou být nemovitosti, věci movité i jiná práva majetkové povahy. Zvláštní úprava zástavního práva se týká případů, kdy jsou předmětem zástavy nemovitosti, které se neevidují v katastru nemovitostí (například sklep), věc hromadná (například podnik), soubor věcí (například sbírka) nebo movitá věc (například automobil), které nebudou předány při uzavření zástavní smlouvy do držení věřitele. K sepsání takové zástavní smlouvy je nutná forma notářského zápisu a zástavní právo v tomto případě vzniká zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky, který zajistí notář.

Smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí Vám rovněž může sepsat notář, zástavní právo v tomto případě vzniká vkladem do katastru nemovitostí. Rejstřík zástav slouží nejen k povinným zápisům zástavních práv, ale je možné v něm i vyhledávat. U kteréhokoliv notáře lze z evidence zjistit, zda určitá věc je či není zastavena ve prospěch věřitele a předejít tak riziku koupě zastavené věci. Věřitel může totiž při změně vlastníka uplatnit své zástavní právo na novém majiteli a ten by těžko mohl argumentovat tím, že o zástavním právu nevěděl. Taková opatrnost se může vyplatit zejména při koupi věci větší ceny, například staršího automobilu.

Účelem uzavírání těchto smluv je zpravidla řešení situací, které by mohly negativně ovlivnit rodinné majetkové poměry. Smlouvy mohou například snížit dopady podnikatelských rizik jednoho z manželů na rodinu, mohou vyloučit složité vypořádání majetku po rozvodu manželství či předcházet nechtěnému dědění majetku potomkem jen jednoho z manželů.

Při založení společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti je podle zákona nutné zakladatelské dokumenty sepsat ve formě notářského zápisu. Notář zakladatelské dokumenty těchto společností (zakladatelské listiny, společenské smlouvy, stanovy) vyhotovuje tak, aby byly v souladu se zákonem a s představami a potřebami zakladatelů společností. Tak by mělo být zajištěno předcházení budoucím sporům mezi společníky.

Pro osvědčení zásadních změn týkajících se výše uvedených společností zákon rovněž vyžaduje vyhotovení notářských zápisů. Jedná se zejména o osvědčování průběhu valných hromad společností s ručením omezeným (např. změna společenské smlouvy, udělení souhlasu s rozdělením a převodem obchodních podílů, zvyšování a snižování základního kapitálu), osvědčování průběhu valných hromad akciových společností (např. změna stanov, zvyšování a snižování základního kapitálu, změna formy akcií, štěpení a spojování akcií), osvědčování rozhodování představenstva akciové společnosti, dohody společníků o změně společenské smlouvy, schvalování smluv na jejichž základě dochází k převodu podniku nebo jeho části, k nájmu podniku nebo jeho části, rozhodnutí o zrušení a likvidaci společností, přeměny společností (změna právní formy, fúze společností, rozdělení společností, převod jmění na společníka) a další. U těchto výše uvedených osvědčovacích úkonů notáře je vhodná součinnost notáře již při přípravě podkladů pro přijetí rozhodnutí příslušnými orgány právnických osob.

Po dohodě s konkrétním notářem je možné, aby notář poskytl související právní pomoc - např. vyhotovení návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku nebo návrhu na zápis změny zapsaných údajů do obchodního rejstříku, vypracování společenské smlouvy, vypracování stanov, příprava dokumentů nutných pro obchodní rejstřík, zastupování společností před rejstříkovým soudem, živnostenským úřadem.

V kterékoliv notářské kanceláři Vám ověří pravost Vašeho podpisu (legalizace) nebo shodu opisu nebo kopie listiny s jejím originálem (vidimace). Zatímco při legalizaci je nutná osobní přítomnost osoby, jejíž podpis je ověřován, a její platný průkaz totožnosti, listinu k ověření shody s originálem může předložit kdokoliv. Určité listiny jsou zákonem z možnosti ověření vyloučeny.

Pokud potřebujete předložit ověřenou listinu na území jiného státu, je třeba, aby ji podepsal notář nebo jeho stálý zástupce a aby byla opatřena vyšším stupněm ověření, které poskytne mezinárodní odbor Ministerstva spravedlnosti České republiky, Na Děkance 3, 128 10 Praha 2.

Založení družstva musí být osvědčeno notářským zápisem. O rozhodnutí o změně stanov družstva nebo o zrušení družstva musí být rovněž pořízen notářský zápis. V notářském zápisu o založení družstva notář osvědčuje podstatné skutečnosti z průběhu schůze družstva a sepisuje notářský zápis o rozhodnutí ustavující schůze o schválení stanov družstva.

Notář ze zákona také osvědčuje průběh první schůze shromáždění společenství vlastníků bytových a nebytových jednotek. V průběhu schůze se volí orgány společenství a schvalují se stanovy.